Více o RR

Vyberte si podrubriku:

STANDARD PLEMENE

Základní údaje
FCI č.: 146
Skupina 6: honiči, barváři a příbuzná plemena
Sekce 3: příbuzná plemena
Původ: Jižní Afrika
Patronát: JAR

Celkový vzhled
Statný, silný, svalnatý a aktivní pes, souměrné stavby těla, schopný velké vytrvalosti s dostatečnou rychlostí. V dospělosti jsou to statná a nádherná zvířata.

Charakteristika
Zvláštností plemene je ridge, pruh srsti na hřbetě rostoucí opačným směrem k ostatní srsti, který se považuje za významný plemenný znak. Ridge musí být zřetelný, ostře ohraničený, symetrický. Sestává z přední rozšířenéčásti, nacházející se zhruba nad kohoutkem, která je tvořena dvěma chlupovými víry – crowns (korunky) a nazývá se box. Celý box má být co nejsouměrnější. Nesmí však tvořit více jak 1/3 délky celého ridge. Ridge se zužuje rovnoměrně směrem k bedrům do špičky a jeho šířka nemá překročit 5cm.

Ideální tvar ridge


Nežádoucí, ale ještě přípustné tvary ridge. Přední část je souměrná, ne však ideálního tvaru.

Chybné, nežádoucí tvary ridge. Přední část je nesouměrná (víry nejsou proti sobě), nepravidelná, příliš malá, nebo příliš velká, pruh je celkově krátký, příliš široký nebo nepravidelný. Ridge s jedním, nebo s více jak dvěma víry.

Temperament
Důstojný, inteligentní, rezervovaný vůči cizím, ale bez příznaků útočnosti nebo strachu.

Hlava
Přiměřeně dlouhá, lebka protáhlá, mozkovna plochá, mezi ušima poměrně široká, v klidu bez vrásek. Stop je dobře vyznačený. Nos je podle barvy srsti černý nebo hnědý. Čenich je dlouhý, hluboký a silný, pysky jsou suché a těsně přiléhající.

Oči
Posazené středně daleko od sebe, kulaté, jasné a zářivé s inteligentním výrazem. Barva očí odpovídá srsti (učerného nosu tmavé, u hnědého nosu jantarové).

Uši
Poměrně vysoko nasazené, středně velké, u kořene dosti široké, směrem k zaoblené špičce se postupně zužující. Přiléhají těsně k hlavě.

Zuby
V silných čelistech, tvoří dokonalý, pravidelný a úplný nůžkový skus. Stojí v čelisti rovně a jsou, zvláště špičáky a trháky dobře vyvinuty.

Tělo
Hrudní končetiny jsou úplně rovné, silné, se silnými kostmi, lokty pevně přiléhají k tělu. Lopatky jsou šikmé, suché a svalnaté. Pánevní končetiny jsou suché, s jasně vyznačenými svaly, kolení klouby jsou dobře zaúhlené, hlezna leží hluboko.


Tlapy
Kompaktní, s dobře klenutými články prstů, kulaté, odolné, polštářky jsou elastické, mezi prsty a polštářky je srst.

Ocas
U kořene silný, není nasazen ani hluboko, ani nízko, směrem ke špičce se zužuje, nikdy není těžkopádný. Je nesený mírně vzhůru, ale nikdy není zatočený nad hřbet.

Pohyb
Přímý, volný a živý.

Srst
Krátká a hustá, hladká a zářivého vzhledu, ale nikdy zvlněná nebo hedvábná.

Barva
Světle pšeničná až červeně pšeničná. Trup končetiny a ocas v jednotné barvě. Povolují se malé bílé odznaky na hrudi a na prstech, je však nežádoucí mnoho bílých znaků na břichu nebo nad tlapami. Čenich a uši mohou být tmavší.

Velikost
Kohoutková výška: pes 63 – 68,5cm; fena 61 – 66cm

RIDGE A GENETIKA

Ne vždy se ridge vytvoří ideálně. Souvisí to s dědičným podmíněním tohoto znaku. Chov rhodézského ridgebacka není proto s ohledem na ridge jednoduchý. Ridge – dědictví po psech Hotentotů – se udržel po mnoho a mnoho generací křížení psů různých ras. Na první pohled by se proto zdálo, že ridge je natolik dominantní znak, že nemůže způsobovat problém v chovu. Ale přece. Rodiče, kteří mají ideálně vytvořený ridge neplodí vždy štěňata s dokonalým ridge, ale také štěňata s nežádoucím ridge, ba dokonce i štěňata bez ridge. Z toho vyplývá, že ridgeback (s genem = ridge), může být dědičně čistý – „Dominantní homozygot“ = RR anebo míchaný – „Heterozygot“ = Rr. Když ridge chybí, je pes pravděpodobně „Recesivní homozygot = rr. Tato štěňata bez ridge, ale i štěňata s chybným ridge se v chovu zpravidla nepoužívají. Je třeba si však uvědomit, že naopak, ne každý pes s ridge na zádech musí být zákonitě ridgeback! Může jít o křížence s jinou rasou. (viz předposlední dvě tabulky – možnosti křížení)

RR
pes s ridge
nositel ridgovosti
Dominantní
homozygot
Rr
pes s ridge
nositel bezridgovosti
Heterozygot
rr
pes bez ridge
nositel bezridgovosti
Recesívní
homozygot

Následující tabulky jsou čistě statistické, je proto nutné si při vyhodnocování vrhů  uvědomit, že  pokud jde o málopočetný vrh, některá štěňátka z této statistické pravděpodobnosti se prostě vůbec nemuseli narodit, zanikli a vstřebali se během  embryonálního vývoje, což posouvá  poznání  o  krok zpět. Až po vyhodnocení více vrhů můžeme předpokládat, že jsme objevili ve svém psovi (feně) RR – vzácného nositele ridgovosti. To však ještě stále neznamená, že nemůže mít potomstvo bez ridge. (výzkumy dokazují, že ridge, i když je geneticky založený, nemusí se u každého jedince projevit)

Od roku 2014 se dá vloha pro ridge i geneticky testovat

(více v článku níže)

Ideální kombinace je, když jsou oba rodiče RR – nositelé ridgovosti. Potomstvo z takového spojení bude nadále dávat jenom ridgová štěňata. Jedinci s RR jsou přínosem do chovu s ohledem na ridge.
RR RR RR RR RR RR RR RR RR RR
Jeden z rodičů je nositelem Rr (bezridgovosti), je však krytý psem RR. Z takového spojení se rodí štěňata vždy s ridge, ale 50% potomstva bude nositelem genu Rr-bezridgovosti
RR Rr RR RR RR RR Rr Rr Rr Rr
Oba rodiče sice mají ridge, jsou však nositelé Rr (bezridgovosti). Tady se část vrhu (25%) rodí bez ridge a 50% štěňat je nositelem bezridgovosti.  Jenom 25% štěňat bude nositelem ridgovosti.
Rr Rr RR RR Rr Rr Rr Rr rr rr
K této kombinaci docházelo v Africe, když byli domorodí psi s ridge nositeli RR, kříženi s evropskými loveckými psy. Všechna štěňata mají ridge, jsou však nositeli bezridgovosti.
RR rr Rr Rr Rr Rr Rr Rr Rr Rr
Tato i předešlá kombinace je stav, ke kterému, bohužel, může dojít i dnes, křížením ridgebacka s jinou rasou. Ridge je sice hlavním plemenným znakem, ale pozor, ne každý pes s ridge na hřbetě musí být zákonitě ridgeback!
Rr rr Rr Rr Rr Rr rr rr rr rr
Pokud se dva bezridgoví jedinci páří mezi sebou, nikdy nemohou mít ridgové potomstvo. (i když jde o čistokrevné ridgebacky)
rr rr rr rr rr rr rr rr rr rr

Tyto tabulky poukazují na genetiku o absenci ridge, nepojednávají o utváření a pravidelnosti ridge. To znamená, že i když se štěňata narodí s ridge, nemusí být tyto ridge standardní. Genetika umístění a tvaru boxu (dvou korunek), utváření a symetrie ridge je o mnoho složitější a méně vysledovatelná. Komplexní genetický vzorec není ještě stále známý. Jen dlouhodobou přísnou selekcí absolutně symetrických a pravidelně utvářených ridge se můžou dostavit chovatelské výsledky. Je nanejvýš pravděpodobné, že původní ridge ani neobsahoval žádný box, ani korunky. Dnešní ridge, jak ho požaduje standard, je výsledkem systematického chovu, čili nově získaným znakem rhodéského ridgebacka.

Rádi byste si otestovali krycího psa a chovnou fenu, jestli bude jejich potomstvo vždy s ridge nebo bude část jejich potomstva bez ridge?

V současnosti je možné geneticky testovat psy a tím rozlišit dominantního homozygota a heterozygota.

Gen pro ridge byl objevený už v roce 2008, avšak genetický test, který by byl k dispozici pro chovatele byl vyvinutý a uvedený na trh až koncem roku 2014 Výzkumným ústavem veterinárního lékařství v Brně www.genocan.eu. Autor testu je Mgr. Miroslav Horňák, Ph.D. Test se vyhodnocuje ze vzorku krve (0,5-1ml odebrané do zkumavky s antikoagulantem EDTA) nebo ze stěru (ústní sliznice speciálním stěrovým kartáčkem).

Stanovením počtu genů pro ridge a tedy genetického založení ridge, může chovatel využít při výběru vhodného partnera při krytí, tak, aby se omezil počet narození bezridgových jedinců. Avšak je dobré vědět, že existuje souvislost mezi počtem „kopií“ pro ridge a výskytem dermoidů. Zvýšení počtu dominantních homozygotů v chovu s sebou může nést zvýšené riziko výskytu dermoid sinus.

Z toho vyplývá, že s informacemi z těchto testů je třeba nakládat v chovu opatrně a rozumně, neměli by být naší prioritou v chovu vrhy se 100% ridgovostí, ani produkování dominantních homozygotů. Naopak, pes bez ridge k chovu našeho plemene patří* a je na zamyšlení, jestli občas takového jedince v chovu nevyužít jako zlepšovatele s ohledem na zdraví v populaci.

*Už od roku 2013 se o tom objevila první zmínka ve zprávě ze zasedání Chovatelské komise FCI konané dne 8. června 2013 v Helsinkách, kde byl přednesený návrh Chovatelské komise schválit do plemenných standardů znaky, kterým je geneticky nemožné se vyhnout, když se chová to, co je plemenným standardem akceptované. V našem případě jde o to, že při chovu ridgebacků není možné chovat to, co standard vyžaduje bez toho, aby se ve vrzích neobjevila štěňata bez ridge, které standard diskvalifikuje (ridgeless).

V některých státech EU hrozí vlády zákazem chovu konkrétního plemene, pokud se standardy neupraví tak, aby tyto „geneticky nevyhnutelné“ modifikace byly stejně akceptované. Prezídium FCI tento návrh postoupilo FCI Vědecké komisi a požádalo Chovatelskou komisi o sestavení úplného seznamu plemen, kterých se tento bod může týkat. V praxi by to pro nás mohlo znamenat legalizace ridgeless v chovu a testy kontrolovaným chovem šanci snížit výskyt DS bez ztráty ridge jako hlavního plemenného znaku.

Autoská práva: Text a kresby: Monika Tušanová, 2003, aktualizované 2014 o nové poznatky v oblasti genetických testů a možnosti testování.

Kopírování kterékoliv části této prezentace jen se souhlasem majitele autorských práv (monika@rr.sk) a překladatele (spsenickova@email.cz)!

Publikováno s laskavým souhlasem autora

Překlad: Stanislava Pšeničková

HNĚDÝ NOS

Ridgeback s hnědým nosem?

Ano, tato varianta je zcela rovnocenná s černým nosem. Je to pouze věc vkusu, kdo co upřednostňuje, co se mu více líbí. Na Slovensku můžete vídávat většinou ridgebacky s černým nosem, ale stále více popularity a pozornosti se dostává i hnědonosým jedincům. Kvalitně pigmentovaný „hnědonosáč“ je opravdová lahůdka pro ridgebackáře-fajnšmekry. Srst takového psa má zlatavý nádech a doslova se v ní odráží slunce. Nos je tmavohnědý a oko hnědé.

Gen pro hnědý nos pochází od loveckých psů. Ridgeback ho má ve své genetické výbavě od dob křížení s pointery. Toto zbarvení není pro ridgebacka handicapem. Vždyť i faraónský pes pochází z téže oblasti jako psi s ridgem a je hnědonosý, tedy hnědý gen se vyskytoval v původní populaci psů v Africe odjakživa a přetrval dodnes.
Co se týče pigmentace, ridgeback s hnědým nosem nemá gen pro černou.
Proto musí mít hnědé i drápy, polštářky na nohou a kontury víček oka!
Pohled na dobře pigmentovaného hnědonosáče musí být stejně příjemný jako na psa s černým nosem. Bohužel, opak je často pravdou. Jelikož z genetického hlediska černá je dominantní, rodí se pouze málo hnědonosých ridgebacků. Proto chovatelé ve snaze odchovat vytoužený hnědý čumáček kříží mezi sebou hnědonosé psy častěji než by bylo vhodné. Dochází tím ke ztrátě pigmentu. Opravdu kvalitních hnědonosáčů je dnes velmi málo. Špatně pigmentovanému hnědonosáčovi chybí  ten „život“ v srsti, má jaterní  nos
A světlé, často až žluté oko.
Naopak, moudří chovatelé používají ve svých liniích hnědý nos jako oživení, neboť tito psi přinášejí do chovu nádhernou zářivou sytou barvu srsti. Chov pouze na hnědonosých psech vede u ridgebacka nejen k blednutí pigmentu, ale i ke ztrátě kvality srsti.
Hnědonosá štěňata v útlém věku mají azurově modré oči. V dospělosti se vyžaduje barva očí tmavě jantarová, nos tmavohnědý. Čím je barva očí a nosu tmavší, tím lépe. Nežádoucí jsou světlé až žluté oči a jaterní nos. Mezinárodně zažitý pojem „livernose“ (což znamená játrový nos) je pro označení ridgebacka s hnědým nosem nesprávný. Správně by se měl označovat „brownnose“.

Ukázka dobře pigmentovaného hnědonosého psa:


(photo copyright © www.dogworld.co.za)

Jak je to s genetikou dědičnosti?

B – dominantní gen pro černou barvu
b – recesivní gen pro hnědou barvu

Jde o velmi jednoduchý typ dědičnosti. Z genetického hlediska je černá dominantní nad hnědou. Ridgeback může po svých předcích zdědit pouze jednu ze tří následujících možných kombinací genů. Podle toho, kterou z nich nese ve své genetické výbavě, podle toho se jedinec s ohledem na gen zbarvení nosu, nazývá dominantním homozygotem, heterozygotem nebo recesivním homozygotem.

BB Bb bb
dominantní homozygot
Černonosý pes
dominantní nositel
genu pro černý nos.
heterozygot
Černonosý pes
recesivní (skrytý) nositel
genu pro hnědý nos
recesivní homozygot
Hnědonosý pes
nemá gen pro černou
recesivní nositel genu
pro hnědý nos

Zda je, či není náš ridgeback nositelem genu pro hnědý nos můžeme s jistotou tvrdit pouze ve dvou případech:

Pokud je náš pes hnědonosý (bb) tab 6 nebo pokud má černý nos, ale je přímý potomek hnědonosého psa (Bb) viz tab. 4,5.

Gen pro hnědý nos se však může zachovat v genetické výbavě jedinců i po několik generací křížením černonosých psů, pokud je jich část skrytými nositeli tohoto genu.

MOŽNÉ KOMBINACE PŘI PÁŘENÍ

Kombinace, kdy jsou oba rodiče černonosí a jsou i nositeli genu jen pro černé zbarvení. Potomstvo z takového spojení bude nadále dávat jen černonosá štěňata, nemohou mít nikdy přímého potomka s hnědým nosem.
BB BB BB BB BB BB BB BB BB BB
Oba rodiče jsou černonosí, ale jeden z nich je skrytým nositelem genu pro hnědý nos. Z takového spojení se rodí štěňata vždy s černým nosem, ale 50% potomstva bude nositelem genu pro hnědý nos.
BB Bb BB BB BB BB Bb Bb Bb Bb
Oba rodiče jsou černonosí, ale oba jsou i skrytými nositeli genu pro hnědý nos. Tady se část vrhu (75%) rodí s černým nosem (jehož část má i gen pro hnědou barvu) a 25% s hnědým nosem.
Bb Bb BB BB Bb Bb Bb Bb bb bb
Jeden z rodičů má hnědý nos, druhý černý. K této kombinaci docházelo v Africe, kdy byli domorodí psi s černým nosem, kříženi s pointery. Všechna štěňata mají černý nos, jsou však nositeli genu pro hnědý nos.
BB bb Bb Bb Bb Bb Bb Bb Bb Bb
Jeden z rodičů má černý nos, druhý hnědý. V tomto případě však černonosý pes je skrytým nositelem genu pro hnědý nos, proto počet hnědonosých štěňat ve vrhu prudce stoupá, 50% vrhu je hnědonosá, 50% vrhu je černonosá s genem pro hnědou barvu.
Bb bb Bb Bb Bb Bb bb bb bb bb
Oba rodiče jsou hnědonosí. V tomto případě všechna štěňata ve vrhu budou mít hnědý nos.
bb bb bb bb bb bb bb bb bb bb

pozn:
Tyto tabulky jsou čistě statistické. Je nutné si při vyhodnocování vrhů uvědomit, že hlavně, pokud jde o nepočetný vrh, některá štěňata z této statistické  pravděpodobnosti se prostě vůbec nemusela narodit, zanikli a vstřebali se během embryonálního vývoje.

Zdroj: Převzato z webových stránek www.rr.sk Oficiálne stránky plemien Rhodesian a Thai Ridgeback na Slovensku zastrešené SKCHR. Autor Monika Tušanová
Překlad: Stanislava Pšeničková
Poznámka: článek neprošel jazykovou úpravou

PŘIBUZENSKÁ PLEMENITBA A JEJÍ URČOVÁNÍ

Napsal MVDr. Čestmír Šrámek. CSc.

Plemenitbu psů řídí poradce chovu, který zodpovídá všem chovatelům za úroveň a kvalitu odchovu. Výsledky chovu závisejí na teoretických vědomostech a praktických zkušenostech poradce, jeho možnostech a ochotě jezdit po výstavách a zkouškách psů, kde má možnost sám posoudit výsledky své práce.

Poradce chovu je jedna osoba, ale mezi chovateli je mnoho dlouholetých a zkušených chovatelů, jejichž znalosti a připomínky není možné opomíjet nebo dokonce podceňovat. Proto si myslím, že klubové členské schůze – besedy ve spádových oblastech jsou nejvhodnějším místem, kde poradce má zdůvodnit svoje záměry v chovu a zároveň provést zhodnocení výsledků dosažených za poslední rok. Prvním nutným předpokladem je osobní účast poradce chovu na těchto besedách a dále korektní dotazy, připomínky a návrhy chovatelů v otevřené a věcné diskusi. Jenom tak je možné kráčet vpřed v chovu psů.

I když poradce chovu plemenitbu řídí, přece jenom není jeho postavení monopolní. Vždy musí doporučit 3 psy, ze kterých si chovatel vybere jednoho psa podle vlastního uvážení. Jsou známy případy, kdy chovatel navštěvuje poradce chovu osobně a chovného psa vybírají společně během dlouhé diskuse o jednotlivých chovných psech. Tato skutečnost rozhodně svědčí o opravdovém zájmu chovatele na kvalitě produkovaného potomstva.

Volný chov realizovaný dnes u některých plemen nepřináší vždy požadované výsledky, protože v plemenářské práci se musí pracovat s celou populací plemene. Je nutné stanovit směr a cíl plemenitby, což sleduje chov řízený. Mnoho literatury a článků v časopisech je věnováno dědičnosti a dědivosti, zabývají se teorii a praxí a správně ukazují na používání progresivních metod plemenitby.

Cílem plemenářské práce v chovu psů je šlechtění – tzn. neustálé zlepšování exteriérových a pracovních vlastností.

Základní dělení plemenitby je následující:

V chovu psů se používá zásadně čistokrevná plemenitba a to nepříbuzenská nebo příbuzenská. Z hlediska genetických výsledků musíme dnes ale považovat už za křížení páření dvou jedinců stejného plemene, ale různých linií (navzájem si nepříbuzných). Před zařazením psů a fen do chovu provádíme plemenářský výběr – selekci. To znamená, že do chovu se dostanou jedinci, kteří splňují určité podmínky chovnosti stanovené na základě hodnocení exteriéru a výsledků na zkouškách. Chtěl bych zde upozornit na některá fakta. Právo chovat psy má každý člen klubu, pokud jeho jedinec splnil klubem stanovené podmínky. Hodnotit ale chovné jedince a jejich přínos pro kvalitu populace je nutné podle kvality potomstva.

Nejrozšířenější u psů je výběr:

  1. negativní – vylučovací, při kterém se do chovu nezařazují jedinci, kteří nesplňují podmínky chovnosti. Tento způsob je jednoduchý, rychlý, ale plemenářsky málo účinný. Mnoho let se do chovu nezařazují jedinci s vadami chrupu a tyto vady se neustále v populaci plemene vyskytují (podkus, předkus, chudozubost, kryptorchismus, vady víček).
  2. pozitivní – plemenný výběr znamená, že se do chovu zařazují (vybírají k vzájemnému páření) dva jedinci nadprůměrní a ti se mezi sebou navzájem připařují za účelem zvýšení kvality potomstva.

Samo o sobě páření dvou nadprůměrných jedinců (šampionů) nemůže přinést nadprůměrné potomstvo. Při tomto způsobu se totiž hlavně používá nepříbuzenská plemenitba anebo hodně vzdálená příbuzenská plemenitba. Nepříbuzenská metoda v chovu psů je metodou plemenitby konzervativní. Nešlechtíme totiž na kvantitativní vlastnosti, které se mohou měřit nebo vážit. Potomstvo vzniklé nepříbuzenskou plemenitbou je silné, zdravé a odolné, ale genotypově a fenotypově různorodé. Proto i při páření dvou nadprůměrných jedinců navzájem si nepříbuzných, nedosahuje potomstvo zdaleka kvality ani jednoho z rodičů. Vlastnosti takových potomků jsou založeny heterogygotně a tím se u potomků z jednoho vrhu objevuje různá úroveň exteriérových a pracovních vlastností. Zpravidla nenajdete mezi sourozenci ve vrhu ani dva jedince, kteří by si byli navzájem podobní. Lidově se dá genetická vyrovnanost u těchto potomků nazvat „každý pes – jiná ves“.

Příbuzenská metoda plemenitby je chovatelská metoda progresivní, která se používá za účelem:

  • upevnění exteriérových a pracovních vlastností
  • ustálení dědičnosti
  • zvýšení homozygotnosti

Delším používáním příbuzenské plemenitby dochází ke snížení životaschopnosti, plodnosti, odolnosti vůči nemocem a k oslabení konstituce. Z těchto důvodů je často příbuzenská metoda plemenitby zavrhována. Názory zavrhující příbuzenskou plemenitbu pramení z neznalosti jejího správného využívání a hlavně určování stupně příbuzenské plemenitby. Vrátíme-li se do historie, zjistíme, že opakovanou příbuzenskou plemenitbou vznikl arabský plnokrevník (z jednoho hřebce a čtyř klisen) a dále stejným způsobem vyšlechtili v Anglii bratři Collingově plemeno skotu short – horn.

Při provádění příbuzenské plemenitby je důležité provádět naprosto přísný výběr do chovu. Jakékoliv negativní exteriérové a pracovní vlastnosti jsou příčinou nezařazení nebo vyřazení z chovu. Příbuzenská plemenitba zpravidla končí při dosažení požadovaných vlastností a požadovaného koeficientu homozygotnosti. Jedinec, pes i fena, s vyšším stupněm homozygotnosti a s požadovanou úrovní exteriérových a pracovních vlastností, je při dalším použití k plemenitbě zlepšovatelem, což znamená, že potomstvo nese většinu jeho vlastností. Stejný způsob je nutné zachovat i při zahraničním krytí. Vždy je žádoucí pařit fenu vzniklou příbuzenskou plemenitbou s naprosto cizím psem (top cross), kdy se potomstvo podobá více matce, než dva naprosto cizí a nepříbuzenskou plemenitbou vzniklé jedince, kdy je potomstvo nevyrovnané a nemusí ani zdaleka splnit podmínky chovnosti a pak toto krytí nepřineslo pro chov vůbec nic. Doposud převládá starší způsob hodnocení stupně příbuzenské plemenitby a to je podle volných generací. Je v současné době dost nedokonalý, protože se dá správně použít pouze tehdy, když se v rodokmenu vyskytuje jen jeden společný předek a to ještě nejvíce dvakrát. Pokud je v rodokmenu jeden společný předek nejméně třikrát anebo jsou tam dva společní předci , má se správně použít koeficient příbuzenské plemenitby. Jeho výpočet je na první pohled složitý a nechci se o něm více zmiňovat. Má index Fx a hodnotu od nuly do jedné (0-1). Při tom, pokud je menší než 0,25 jedná se o příbuzenskou plemenitbu vzdálenou, při hodnotě 0,25-0,50 se jedná o příbuzenskou plemenitbu blízkou a při hodnotě větší než 0,50 se jedná o plemenitbu úzkou. Jenom pro zajímavost: když se páří bratr se sestrou, jedná se podle volných generací o příbuzenskou plemenitbu úzkou (žádné volné generace), ale při hodnocení podle koeficientu příbuzenské plemenitby se jedná o příbuzenskou plemenitbu vzdálenou Fx = 0,12. Před zahájením určování stupně příbuzenské plemenitby je nutné, seznámit se s rodokmenem, u psů s průkazem o původu psa, který je ale zároveň i rodokmenem.

Rodokmen – je seznam přímých předků sledovaného zvířete u psů do čtvrté generace. Rodokmen přináší informace o původu psa a jeho rodokmenové hodnotě (odhad plemenné hodnoty zvířete podle exteriérových a pracovních vlastností předků). Rodokmen slouží dále k posuzování příbuzenských vztahů. Plemenářská praxe rozeznává 13 druhů rodokmenů.

V chovu psů je nejužívanějším rodokmenem rodokmen textový, obyčejný, horizontální.

Na tomto rodokmenu je vždy, strana horní otcova a dolní strana matčina. Při určování příbuzenské plemenitby je nutné vždy vyhledat v rodokmenu společného předka- tzn. jednoho psa nebo fenu, kteří jsou uvedeni v rodokmenu 2x a to jednou na straně otce a jednou na straně matky. Tento společný předek se označí některou z uvedených značek:

Pokud jsou v rodokmenu dva společní předci, označí se každý společný předek jinou značkou.

URČOVÁNÍ STUPNĚ PŘÍBUZENSKÉ PLEMENITBY PODLE VOLNÝCH GENERACÍ

Volná generace = generace, která leží mezi generací rodičů sledovaného psa a generací, ve které se nachází společný předek jak na straně otce, tak matky.

ÚZKÁ PŘÍBUZENSKÁ PLEMENITBA (endogamie/inbreeding) = je plemenitba, při které se v rodokmenu potomka vzniklého příbuzenskou plemenitbou, nevyskytuje žádná volná generace. Jedná se o páření otce s dcerou, matky se synem a bratra se sestrou.

páří se otec x dcera

Mezi generací rodičů (ve které se zde nachází společný předek A a mezi mezi generací společného předka) mezi 1. ŘP a 2. ŘP se nenachází žádná volná generace

páří se bratr x sestra

Mezi generací rodičů a generací, ve které se nachází společný předek, (mezi 1. ŘP a 2. ŘP) se nenachází žádná volná generace jak na straně otce, tak matky.

BLÍZKÁ PŘÍBUZENSKÁ PLEMENITBA (intragamie, inbreeding) je plemenitba, při které se v rodokmenu potomka vzniklého příbuzenskou plemenitbou nacházejí 1 -2 volné generace. Jedná se o pářící kombinace: bába x vnuk, děd x vnučka, neteř x strýc, teta x synovec, sestřenice x bratranec

páří se děd x vnučka

Mezi generací rodičů a generací společného předka (mezi 1. ŘP a 3. ŘP) leží 1 volná generace na straně matky.

páří se strýc x neteř

Mezi generaci rodičů a generací společného předka na straně otce (mezi 1. ŘP a 2. ŘP) se nevyskytuje žádná volná generace, ale na straně matky se vyskytuje mezi generací rodičů a generaci společného předka (mezi 1. ŘP a 3. ŘP) jedna volná generace.

páří se bratranec x sestřenice

Mezi generací rodičů a generaci společného předka (mezi 1. ŘP a 3. ŘP) se nachází jedna volná generace na straně otce a jedna volná generace na straně matky – čili dvě volné generace.

VZDÁLENÁ PŘÍBUZENSKÁ PLEMENITBA (intergamie, breeding) je plemenitba, při které se v rodokmenu potomka vzniklého příbuzenskou plemenitbou vyskytuje 3 – 5 volných generací.

páří se vlastnice a vlastník

Mezi generaci rodičů a generací společného předka (mezi 1. ŘP a 4. ŘP) se vyskytují dvě volné generace jak na straně otce, tak na straně matky – celkem 4 volné generace.

Pokud se v rodokmenu nachází 6 a více volných generací, jedná se o plemenitbu nepříbuzenskou.

DEGENERATIVNÍ MYEOLOPATIE – základní fakta, testování ČSV v ČR

Napsal uživatel Ing. Daniela Čílová

Degenerativní myelopatie (DM) je v současnosti jednou z nejdiskutovanějších geneticky podmíněných chorob u československého vlčáka (ČSV). Původně byla DM považována za chorobu specifickou pouze pro německé ovčáky, ale později se ukázalo, že jsou postižena i další plemena jako velškorgi pembroke, boxer, rhodéský ridgeback, chesapeake bay retrívr, Saarloosův vlčák a bohužel i československý vlčák.

DM je progresivní neurodegenerativní onemocnění míchy. Rané stádium choroby se projevuje ubýváním bílé hmoty míšní, především v hrudní oblasti páteře. Dochází tak k postupnému narušování systému “drah” vedoucích signály z mozku do cílového místa a tedy ke zhoršené schopnosti ovládat zadní, a v pozdějším stádiu nemoci, i přední končetiny. Klinickým projevem u zvířat postižených tímto onemocněním je charakteristický styl chůze, který se projevuje ztrátou koordinace a rovnováhy. Mezi další projevy patří inkontinence a postupné ochrnutí dýchacích svalů. Všechny změny provázející degenerativní myelopathii jsou nevratné a zhoršující se ve svém projevu. První příznaky nemoci lze pozorovat přibližně ve věku osmi let a celý proces může trvat až  tři roky, v případě, že majitel dříve nesvolí k euthanázii zvířete. DM je bohužel v současnosti neléčitelná choroba, vždy končí smrtí zvířete.

Na základě rozsáhlé genetické analýzy srovnávající zdravé a nemocné psy několika plemen se v roce 2009 podařilo americkému týmu vědců identifikovat pravděpodobnou příčinu tohoto onemocnění. Důvodem je bodová mutace v genu označovaném jako SOD1. Každý jedinec má ve svých buňkách dvě kopie tohoto genu a DM se klinicky projeví pouze v případě, že jsou obě kopie genu poškozené (mluvíme o recesivním typu onemocnění). U jedinců s jednou poškozenou (tzv. mutovanou) a jednou “normální” kopií genu nebo s oběma “normálními” kopiemi ke vzniku onemocnění nedojde. Přestože je DM silně determinována geneticky, podobně jako u dysplazie kyčelních kloubů (DKK), důležitou roli mohou hrát i podmínky vnějšího prostředí. Mezi významné faktory patří hmotnost psa, pracovní či sportovní zátěž, ustájení a celkový zdravotní stav zvířete. Z tohoto důvodu nelze s absolutní jistotou prohlásit, u zvířat s oběmi poškozenými kopiemi genu SOD1, které zvíře bude zdravé a které nemocné, ani na základě genetických analýz. Nicméně u takovýchto jedinců je pravděpodobnost propuknutí choroby velmi vysoká.

Výsledky testů se dají použít jako užitečná informace při sestavování chovných párů a tedy řízené plemenitbě. Vzhledem k tomu, že k projevu nemoci dochází často až na samém konci produktivního věku zvířete, je velice důležité psy testovat dříve, než budou do plemenitby zařazeni. V současné době se u ČSV selektuje na DKK a je sledována DLK (dysplazie loketního kloubu), které nejsou zdaleka tak vážnými onemocněními jako DM. Na DKK ani DLK se ve většině případů neumírá. Testace na DM zatím není povinná, ale v zájmu chovatelů by mělo být uskutečnění pouze takových spojení, kdy je alespoň jeden z rodičů testovaný a prostý zmutovaného genu. Jiná obrana proti této nemoci neexistuje. Podle odhadů a dosavadních výsledků u testovaných zvířat se můžeme domnívat, že v populaci ČSV bude přibližně 50 – 60 % psů zdravých, 40 % přenašečů a (možná) 5 – 10 % psů nemocných, uvažováno v celosvětovém měřítku. Je třeba si uvědomit, že stejně jako pes prostý zmutovaného genu, tak i pes, nesoucí jednu vadnou kopii genu (přenašeč) během svého života neonemocní. Z toho důvodu není v žádném případě nutné, a ani žádoucí, vyřazovat z chovu zvířata – přenašeče. Chovatelská základna plemene je příliš malá na takto razantní zásah. Během několika let bychom se vzhledem k drastickému snížení velikosti genofondu plemene mohli dočkat dalších, možná ještě závažnějších dědičných onemocnění. Reprodukce musí nadále pokračovat na zvířatech zdravých i přenašečích.

Je třeba si uvědomit, že DM není chrobou novou, která se v plemeni provevuje v průběhu několika posledních let, ba naopak, DM v plemeni vždy existovala, jen jsme neměli k dispozici vhodné nástroje, kterými ji prokázat. Často byly její projevy zaměňovány s projevy DKK.

Katedra genetiky a šlechtění České zemědělské univerzity v Praze zahájila výzkumnou práci na téma Degenerativní myeolopatie u československého vlčáka. V průběhu příštího roku bychom rádi odebrali vzorky DNA od co možná největšího počtu psů a fen. Přesný termín odběrů bude projednán se zástupci Klubu chovatelů ČSV v České republice a bude včas zveřejněn prostřednictvím Zpravodaje, Klubových stránek, případně Wolfdogu. Jako vhodné se jeví velké klubové akce, na kterých se sejde značný počet psů.

Ideálním materiálem pro izolaci DNA je bezesporu vzorek krve. Odběr krve na akcích pořádaných v terénu, jako jsou svody, bonitace, setkání a výstavy, je poměrně komplikovanou záležitostí. Jak z hlediska stresu zvířat, tak z hlediska nutné přítomnosti veterináře a s tím spojené stránky finanční. Z toho důvodu jsme se rozhodli pro odběry z bukálních sliznic. Tako metoda je pro naše podmínky ideální a věřím, že se nám takto povede odebrat nepoměrně větší množství psů než by tomu bylo při odběrech krve. Jde v podstatě pouze o nabrání buněk z ústní dutiny psa na sterilní kartáček. Identita zvířat bude ověřena čtečkou a jakýmkoli dokumentem dokládajícím původ psa, tzn. Průkaz původu, Europas atd. Odběry nemusí být omezeny pouze na populaci ČSV z Čech, pokud bude zájem, je možné do výzkumného projektu zařadit i psy zahraniční.

Prosím majitele a chovatele o spolupráci. Čím větší počet zvířat se nám podaří odebrat, tím menší bude do budoucna riziko kombinace nevhodných rodičovských párů. Byli bychom rádi, kdyby naše snažení nezůstalo pouze u teoretické úrovně výzkumu, ale bylo uvedeno i v chovatelskou praxi. Výsledky testování nebudou veřejné ani veřejně dostupné, budou sloužit pro ozdravná opatření v chovu a budou k dispozici jen CHK a majiteli daného zvířete.

Dodatek vysvětlující přenášení jednotlivých kombinací variant genu SOD1 do dalších generací

V textu (viz. výše) je uvedeno, že nemoc je způsobena bodovou mutací v genu SOD1 a k propuknutí nemoci je zapotřebí aby se v daném organizmu sešly dvě mutované kopie genu SOD1. Bodová mutace znamená, že došlo k záměně jednoho písmene genetického kódu za jiné. V tomto případě G (“normální” kopie genu) za A (poškozená kopie genu). Tato písmena se tedy používají jako zkratka pro daný typ kopie genu SOD1. Každý jedinec nese ve všech svých buňkách dvě kopie genu SOD1 s vyjímkou buněk pohlavních (ať už spermie nebo vajíčkek), které mají od každého genu pouze jednu kopii. Každý jedinec, po splynutí pohlavních buněk, tedy získal jednu kopii genu od otce a druhou kopii od matky, proto konkrétní pravděpodobnosti kombinací genu SOD1 závisejí na tom, jaké varianty genů měli oba rodiče. Jedinci se dvěmi “normálními” kopiemi genu SOD1 tj. G/G vytvářejí pouze spermie či vajíčka s touto kopií genu (G), ale u jedince který má jednu “normální” kopii a jednu poškozenou (tj. G/A) se vytvářejí spermie či vajíčka, z nichž část nese “normální” kopii genu (G) a část nese poškozenou kopii genu (A). Pro úplnost, jestliže se u daného jedince nachází dvě poškozené kopie genu (tj. A/A) tak jsou vajíčka či spermie nositelé pouze poškozené kopie genu (A).V genotypu našich zvířat se může gen projevit ve třech následujících kombinacích:

G/G – (dominantní homozygot) zvíře je prosté zmutovaného genu a je zdravé

G/A – (heterozygot) zvíře nese jednu alelu genu zdravou a druhou zmutovanou, zvíře je klinicky zdravé, avšak může mutovanou variantnu genu dále přenášet na svoje potomky

A/A – (recesivní homozygot) zvíře nese obě alely (varianty) zmutovaného genu, v průběhu života je vysoká pravdědopodnost onemocnění

Souhrn pro chovatelskou praxi:

Oba rodiče jsou zdraví  (G/G), pak všechna štěňátka budou zdravá (G/G)

Je-li jeden z rodičů přenašeč (G/A) a druhý zdravý (G/G), pak zhruba 50% štěňat bude zdravých (G/G) a 50% bude přenašečů (G/A).

Pokud jsou oba rodiče přenašeči (G/A), pak zhruba 25% jejich potomků bude zdravých (G/G), 50% budou přenašeči (G/A) a 25% bude nemocných (A/A).

Pokud je jeden z rodičů je zdravý (G/G) a jeden z rodičů nemocný (A/A), pak všechna štěňátka budou přenašeči (G/A).

Je-li jeden z rodičů je přenašeč (G/A) a jeden je nemocný (A/A), pak zhruba 50% štěňat budou přenašeči (G/A) a 50% bude nemocných (A/A).

Pokud budou oba rodiče nemocní (A/A), pak všechna štěňátka budou nemocná (A/A).

Pes (G/G) je zdravý a nikdy se u něj neprojeví DM. Jeho potomci nikdy nebudou postiženi, ať už vzniknou ze spojení s partnerem (G/G), (G/A) nebo (A/A). Využití jedinců (A/A) v chovu ale není žádoucí – viz. níže.

Pes (G/A) je přenašeč a DM se u něj také neprojeví. V rodičovském páru ale nesmí dojít ke kombinaci dvou rodičů přenašečů (G/A), protože v takovém případě bude určité procento štěňat postižených. Vždy je třeba doržovat pravidlo kombinace přenašeč x zdravý rodič nebo zdravý x zdravý.

Pes (A/A) je postižený a neměl by být k plemenitbě používán. Jeho potomci vždy rozšíří minimálně řady přenašečů (v kombinaci se zvířetem G/G), nebo zvířat z určitého procenta postižených – v kombinaci s druhým rodičem (G/A), či zvířat 100% nemocných v kombinaci s rodičem (A/A).

1) Příklad výpočtu:

otec:     G/G      tj. 100% (= 1) spermií nese “normální” variantu genu

matka: A/G      tj. 50% (= ½) vajíček nese “normální” variantu genu a 50% (= ½) nese poškozenou (mutovanou) variantu genu

potomci: 50% G/G (½ * 1) a 50% A/G (½ * 1) tj. polovina úplně zdravých a polovina přenašečů (ale zdravých)

2) Příklad výpočtu:

otec: A/G tj. 50% (= ½) spermií nese “normální” variantu genu a 50% (= ½) nese poškozenou (mutovanou) variantu genu

matka: A/G tj. 50% (= ½) vajíček nese “normální” variantu genu a 50% (= ½) nese poškozenou (mutovanou) variantu genu

potomci: 25% G/G (½ * ½), 50% A/G (½ * ½ + ½ * ½) a 25% A/A (½ * ½) tj. čtvrtina úplně zdravých, polovina přenašečů (ale zdravých) a čtvrtina potenciálně nemocných

grafické vysvětlení:

otec/matka A G
A AA AG
G GA GG

Za kolektiv Katedry genetiky a šlechtění České zemedělské univerzity v Praze
Ing. Daniela Čílová

Komentáře nejsou povoleny.